O nás v tisku

RÁDIO DRÁŤÁK & PODCAST ORF ČEŠI

CzechPunkt | Propojování české komunity v Grazu
30.03.2026
https://volksgruppen.orf.at/cesi/radiotelevize/stories/3347135/

Hezký večer, milé posluchačky a milí posluchači. Vítám vás u dalšího vydání Rádia Dráťák, magazínu pro českou komunitu ve Vídni i napříč celým Rakouskem. Pokud jste některý z našich pořadů nestihli, najdete jej online také jako ORF Podcast Češi.

Dnes vás čeká rozhovor s inspirativní ženou, pro kterou jsou kultura, setkávání lidí a jejich vzájemné propojování srdeční záležitostí. Od mikrofonu vás zdraví Pavla Rašnerová. Přeji vám příjemný poslech.

Už za malou chvíli vám představím příběh, který začal jednoduchým, ale osobním cílem – naučit své děti česky. Mým hostem je Marika Knopp Veličová, zakladatelka spolku CzechPunkt v Grazu.

Z původního nápadu vyrostl prostor, který podporuje českou komunitu v Rakousku a propojuje ji s místními partnery. CzechPunkt stojí na ideálech evropské spolupráce a tolerance. Děti se učí hravě česky, dospělí se mohou účastnit přednášek, výstav nebo i plánovaného filmového festivalu.

Je to místo, kde tradice a moderní kultura jdou ruku v ruce a ukazují, že obě domoviny mohou být opravdovým bohatstvím. V dnešním vysílání si s Marikou budeme povídat o tom, jak spolek vznikl, co všechno už stihl a proč jeho energie a nadšení inspirují nejen českou komunitu, ale i širší rakouské publikum.

MKV: Já jsem si totiž myslela, že mateřština, první jazyk, bude úplně jednoduchý. Bylo to jednoduché, dokud děti neuměly mluvit. Jakmile začaly chodit do jeslí a do školky, němčina převážila a maminka byla v menšině.

Takže jsem v okolí hledala něco jako Českou školu bez hranic. Ukázalo se, že tam nic takového není, a tak jsem si řekla, že ji budu muset založit sama, že ano. První bod na tom itineráři, který jsem pak dostala jako podporu od České školy bez hranic, bylo zjistit zájem.

Takže jsem to odkládala, jak nejvíc se dalo. Sbírala jsem odvahu, pak už se nedalo – muselo to jít hopem, protože se blížily prázdniny.

Pomocí honorárního konzulátu jsme oslovili rodiny v okolí. Ozvalo se jich asi dvanáct, pět se s námi setkalo. Ukázalo se ale, že o pravidelnou školní docházku není velký zájem, ale že společná setkání dětí, rozšiřování slovní zásoby a hraní si v češtině by fungovalo skvěle.

Tak jsme během týdne podali žádost o založení spolku. Nejtěžší bylo najít název – měl mít „grády“, ale zároveň být stabilní a důvěryhodný.

Máme v názvu dodatek, že jsme spolek na podporu česko-rakouské výměny ve všech možných oblastech – od kultury a vzdělávání až po ochranu životního prostředí. Zakládajícími členy jsme byli z praktických důvodů jen já a můj muž.

Díky tomu, že na prvním rodičovském setkání byla úžasná, zkušená dlouholetá skautská vedoucí Tereza Wolfmayr, jsme měli první akci už v září.

Když jsem akci zveřejňovala, psala jsem: přihlaste se, nahlaste věk dětí, abychom se mohli přizpůsobit. A ono nic – nikdo se nehlásil. Říkala jsem si, že z toho bude rodinný výlet. A přišlo asi 25 lidí. To mi udělalo velkou radost hned na začátku.

Vedle aktivit pro děti CzechPunkt rozšiřuje své působení i směrem k dospělým, třeba formou přednášek a diskuzí.

MKV: Já si velmi vážím jednoho člověka – je to filozof, profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a dlouholetý občanský aktivista, jak se ta škatulka jmenuje, profesor Václav Němec. On si našel čas, přijede tam za námi na jih. Přijede na konci května, představí svou poslední knihu Kacířské eseje o budoucnosti svobody a demokracie. Ta mu vyšla v Academii a byla uvedena v září loňského roku v Knihovně Václava Havla. Bude mít přednášku a následnou diskuzi.

Akce se bude konat v Klagenfurtu v Europahausu. Spolupořadatelem by měla být i univerzita. Zároveň hledám partnera, který by nám dovolil využít svoje prostory v Grazu a ve Vídni, abychom z toho udělali takovou malou přednáškovou šňůrku, a aby to byl náš příspěvek k podpoře kritického myšlení v době, která pro nás liberály zrovna nemá osvěžující nádech.

No a druhá věc? Druhá věc, už dlouho, ještě před vznikem toho spolku jsem já osobně spolupracovala, teď navázal spolek jako instituce, s Malou technickou univerzitou z Říčan u Prahy. To je nezisková organizace, která teď už funguje vlastně mezinárodně.

Začali v garáži někdy před 12-13 lety a vypracovali celý systém, program na vzdělávání dětí i pedagogů v oblasti polytechnických témat. V Rakousku se to shrnuje pod názvem MINT, nevím jak je to v Česku. To znamená matematika, informatika, příroda, technika. A jde vlastně o to dětem, hlavně v předškolním věku, ale až nějak do 8 let věku, hravou formou přiblížit, co je to fyzika, jak funguje elektřina, jak se staví dům, jak se staví most.

Už jsme měli prezentaci v Grazu, z toho pak vyplynulo, že v rámci programu Erasmus+ pojedou studenti z grazské střední školy do Čech. A teď chystáme na 23. dubna prezentaci a workshop na téma digitální bezpečnost pro děti ve Vídni. A moc děkujeme velvyslanecí za to, že nám půjčilo svoje zázemí a prostory.

Kdokoliv budete mít zájem, jste vítáni 23. dubna v jednu hodinu.

Velkou roli hraje i propojování s dalšími krajanskými spolky a hledání společných cest.

MKV: Určitě máme celkem blízko ke spolku Eva, tam jsme se účastnili jejich workshopu a z toho vznikly i další sympatické kontakty a nápady, ale těch nápadů je tak moc, já jich umím vymyslet deset denně klidně. Tak jsou někde zapsané a někdy na ně dojde.

V Rakousku je 35 nebo kolik krajinských spolků a jenom dva nebo tři jsou mimo Vídeň. Takže o Čechy je ve Vídni velmi dobře postaráno. Tak vlastně moc nevím, co bych do toho vnesla.

Zatímco v Grazu žije… je tam přihlášeno k pobytu 326 českých občanů. Takže bych radši se orientovala tam.

Czechpunkt se ale neuzavírá jen do českého prostředí. Naopak navazuje kontakty i s dalšími národnostmi.

MKV: Jsme otevření všemu. Teď nedávno jsme se vydali na výstavu… Jedna krajanka pracuje v galerii Města Klagenfurt a pozvala nás tam na prohlídku a workshop, takže jsme jeli.

My jsme ochotní spolupracovat opravdu úplně s každým, kdo je aspoň trošku sympatický. A náhodou jsem potkala třeba jednu vedoucí slovinského spolku. Měli jsme spolu… náhoda to nebyla, byli jsme na podzim na Sprachenfestu, to je takový festival jazyků k Evropskému dni jazyků… a oni vedle nás měli svůj stánek. Z té temperamentní, vlasaté turboženy se vyklubala vedoucí jednoho ze tří slovinských spolků v Grazu, a ta zastupuje Slovinsko ve Volsksgruppenbeirat nebo jak se ten poradní orgán kancléře jmenuje.

No a díky ní, to je informace ještě tajná, protože není stará ani týden, jsme přišli k prostorům, které můžeme využívat, v Klubu slovinských studentů a studentek Graz. Představte si dům uprostřed centra města, nebo kousíček od centra, dvěstě let starý. A tam takovej sál nebo sálek, klenuté stropy, zázemí, tak 30 lidí se tam vejde. A my tam smíme. Chápete? Bomba!

Ten náš spolek stojí prostě od začátku pod šťastnou hvězdou a tím, že právě teď už velmi omezuji jiná témata a zjišťuji dokonce i, co mají rodiče kamarádů mých dětí za povolání… tak vy tam najdete takových možností! Nádhera!

A mimochodem taková maličká věc se z toho asi vyklube, vzhledem k tomu, kolik se nám nahlásilo na české straně účastníků, taky jenom takový malý rodinný výlet… Ale chystáme se v půli dubna jet vlakem právě se slovinskými dětmi na jejich akci do Mariboru, do muzea, a taky nějaký workshop. Něco jako byl ten náš Klagenfurt. A tam bude teda znít hlavně slovinština, ale myslím, že se nějak domluvíme. Říkala jsem si, že bychom tak někdy u těch rakouskoslovinských hranic mohli slavnostní výměnou darů – třeba oni dostanou Budvar a já Laško, teď nevím, co pro ty děti, to musíme ještě vymyslet – že bychom mohli založit něco jako klub slovinsko-českého přátelství. Uvidíme.

Ale jsou u nás vítáni opravdu úplně všichni, ať už je jejich mateřština jakákoliv. Rozhodně se nechceme omezovat ani mentálně, ani teritoriálně, ani tématicky jenom na češtinu. Evropa je jiná. A my jsme Evropani.

Ve svých 20 letech jsem potkala velvyslance Grušu. Nevím, jestli vám jeho jméno ještě něco říká. Byl pak velvyslancem ve Vídni a prezidentem Mezinárního PEN-klubu a ředitelem vídeňské Diplomatické akademie. A strávit jako sekretářka tři roky v přítomnosti tohoto ducha… to má následky. A za to jsem vděčná, jsem na ně docela pyšná, protože bez něj by to nebylo. Jsme evropani, no.

Posloucháte rádio Dráťák a já pokračuji v rozhovoru s naším hostem Marikou Knopp Veličovou, zakladatelkou CzechPunktu, krajanského spolku v Grazu. Na chvíli jsme se zastavili také u její osoby. Zajímalo mě, kde se vzal její vztah k němčině a jaké okolnosti ji nakonec nasměrovaly na její profesní dráhu.

MKV: Já jsem udělala maturitu v roce 1991 na Střední průmyslové škole keramické v Karlových Varech. A pro mě byla jedinou možností potom jít k pásu do porcelánky. No, tak si to představte.

Takže mi moji rodiče zaplatili, za, myslím, dvouměsíčný plat tehdy, intenzivní kurz němčiny, což byl tehdy první ročník vlastně, kdy se umožnilo školám podnikat. Díky tomu papíru, a ne znalostem, ale papíru, protože jsem tím složila malou státní zkoušku z němčiny, mě pak v roce 1993 vzali na ministerstvo zahraničí. To bylo v době, kdy se dělilo Československo a oni brali úplně každýho. Bez toho, aby mě viděli, jsem byla přijata. Takže jsem zbalila prostě tašku a dorazila jsem tam někdy v květnu 1993.

No, a začal můj život. A díky té němčině… většina tehdy uměla rusky a učila se anglicky, tak jsem potom dostala místo v Bonnu a už to jelo. Z Bonnu do Vídně a z Vídně do Mnichova a tak dále. Byla jsem chvíli na Českém centru v Mnichově a to byla nejlepší práce mého života zatím. To jsem si mohla udělat radost každý den. A to je něco, co mě právě tak jako nenápadně, nenápadně, úplně nenápadně, nikomu to nesmíme říct, přivedlo k CzechPunktu.

Takže to u nás má dvě linky. A obě jsou stejně důležité, jen jedna z nich je o něco složitěji proveditelná. Máme tam krajanskou komunitu a máme tam touhu představit Českou republiku v místě jako spolehlivého, zajímavého, šarmantního partnera na cokoliv, co si jenom vymyslíte.

A jak už to bývá, velkou roli hrají i náhody a setkání s lidmi, kteří se objeví ve správný čas a přinesou sebou nové nápady i energii.

MKV: My jsme tv Grazu potkali jednu paní. A to už jsem mluvila o té šťastné hvězdě, pod kterou se náš spolek začíná probouzet. Ta žije v Grazu od 80. let, je to hudební pedagožka, je to dirigentka, vede několik uměleckých souborů, dětských chorů. A ta si nás našla, protože o nás četla ve Vídeňských slobodných listech. A ve svém itineráři, který teda je plný, cestuje po světě, teď udělá „Hrátky s hlasem“ pro naše děti. Záměrně to uděláme v družině mého syna. To znamená, že budeme mít třídu, v ní česky zpívající děti, otevřené dveře… a to všechno připoutá pozornost dětí, co jdou kolem, dětí různých národností. Tak to je jedna věc.

Ale co by paní Zuzana Ronck taky ráda udělala, a bez ní bychom to my samozřejmě nezvládli – komorní koncert. Takže hledám místo, s tím hledám také finance, bohužel. A bude to na podzim, myslela jsem si tak v říjnu kolem našeho státního svátku. Uvidíme, jestli se přidá třeba i honorární konzulát.

A právě z těchto zkušeností vyvstává otázka, jaké je vlastně být Češkou v Grazu. Žít mezi dvěma kulturami, udržovat si českou identitu a zároveň se zapojovat do místní komunity.

MKV: Graz je fantastické město na život. Můj muž Vídeňák se tam nudí, je mu to moc malé, ale já, navíc s malými dětmi, všude dojedete na kole za půl hodiny. To je optimální. Já bych to opravdu srovnala s Brnem, které jsem jako dlouho žijící v Praze poznala vlastně až téměř nedávno. A to Brno překvapuje každým okamžikem. A to dělá i Graz. Graz je nádherný. Graz má kolem sebe hory, Graz má všechno. Ale je malej, no, pro někoho…

Já jsem tam nějak zůstala v pasti trošičku. To já jsem právě potkala v Praze Vídeňáka. A já jsem věděla, že si mám dávat pozor, že to je nebezpečný. No a taky jo. Sotva jsem trošičku opustila svoji ostražitost, tak najednou visím tam v Grazu, mám dvě děti, nemám svoji práci, kterou jsem měla ráda, nemám pročtené neděle, mám málo češtiny a moc Rakouska.

Ale je to všechno fajn. Rakousko rozhodně není jedna z nejhorších zemí, ve kterých byste mohli trávit svůj čas. To určitě ne.

Češtinu tam potkáváte vlastně jenom na ulici, když projíždí turisté na cestě do Chorvatska a zpátky. Takže musíte trošičku právě hledat. Máme už nějaký adresář. A jsme už nějak propojeni sociálními sítěmi. A bude se to rozvíjet dál, doufám. Přála bych si to moc.

Život v Grazu tak nabízí zajímavou kombinaci každodenních radostí a výzev. Být Češkou tam znamená hledat rovnováhu mezi domácí kulturou a místním prostředím.

MKV: Tak až teď po šesti letech, kdy jsem vystrčila konečně hlavu z toho pískoviště a rozhlédla se kolem mezi dospělými, a potkala jsem teď ty české rodiče, ale doufám, že to budou i nerodiče, tak až v tu chvíli jsem si uvědomila, jak ta čeština a Česko, já nevím, jak to mám nazvat, český flér, prostě jak chybí.

A to si neuvědomíte jen tak. Na to musíte přijít, protože každé naše setkání, už jsme se třikrát vydali za pokladem Přemysla Otakara II., a to právě připravila paní Wolfmayr, ta má jednoroční dítě na nosítku a tráví hodiny v lese a přípravou… dokonalou přípravou tří fází expedice za pokladem. A to strávíte v českém prostředí dvě, tři hodiny a je to, jako když se vykoupete v živé vodě. Já jsem si vlastně do té doby… uvědomovala jsem si, určitě, jak těžké je vysvětlit některé výrazy v němčině. Řekněte někomu šmarjájózef. Možná tomu bude rozumět, já nevím, můj muž třeba ne… Nebo sorryjako. Nebo jenom to kafíčko. Přijď na kafíčko. Už jenom to, to je nepřeložitelné. Ta něha v tom, ta soudržnost, to tam prostě v němčině není. A když jsem se svými Čechy v lese, tak je to fajn. Takže, jak už jsem říkala na začátku, ty důvody jsou čistě egoistické.

A kromě toho CzechPunkt pravidelně organizuje online výuku češtiny pro předškolní děti nebo také provozuje virtuální knihovnu.

MKV: Prostě nás učí, nebo si s námi hraje, paní Šárka z Havířova. A ono to jde. Já mám velice dobrou zkušenost s Krajánkem ve světě, to můj syn dělá teď každou sobotu. Ale my máme tu výhodu, že naše děti se znají a můžou ten počíteč zaklapnout a potkat se za dvě hodinky, když budou chtít, tamhle v Augarten. Takže uvidíme, jak bude fungovat. Technicky teda rozhodně nejsme na úrovni Krajánka ve světě.

No a druhá věc, Neviditelná knihovna. Všichni máme doma české knížky. Tak je dáme do appky a vyvěsíme je na web. A třeba zrovna tu naši knížku někdo hledá. Takže my jsme před 14 dny založili největší soukromou veřejnou virtuální knihovnu česky vytištěných knih ve světě. Teď už máme tři pobočky: Vídeň, Graz a Düsseldorf.

Představte si, už týden máme naději na ty prostory. A to je úplně ideální místo na promítání českého filmu. Já jsem měla hned na začátku takový megaprojekt. Už jenom z reakcí lidí, které jsem oslovila, jestli by se třeba nepřidali, jsem měla pochopit, že to ještě bude chvíli trvat – Týden českých filmů.

Protože když jsem byla v Mnichově na Českém centru, tak Týden českých filmů byl ta nejpřitažlivější akce pro místní, nejenom pro Čechy. Ale svět se za těch 20 let změnil. Ten nápad přišel, když jsem se dostala do kina na film Perla. Je to slovenská režisérka žijící v Rakousku. Moje rodina pochází z tohoto prostředí slovenského, to bylo moje dětství, to jsem znala, to mě šla husí kůže. A tam jsem se rozhodla, že bude Týden českých filmů v Grazu. Kino mám, ale oni chtějí 500 eur za jedno promítání. Takže to jsem s tím začala asi trošku pozdě, vzhledem k tomu, že Štýrsko začíná usilovně šetřit. No, ale bude. Bude.

A ta česká škola, pozor, ta bude taky. Moje děti se jí už možná nedočkají, ale bude.

A právě díky nasazení rodičů a dobrovolníků mohou dětské aktivity probíhat hladce a s radostí.

MKV: Netroufám si vyjmenovat celou tu řadu rodičů, kteří se podílejí na akcích pro děti a kteří do toho zapojují svůj volný čas, protože bych určitě na někoho zapomněla, ale bez nich a bez jejich práce by to nešlo. Vánoční besídka… to vůbec. Kde bych na to vzala čas? Takže mockrát děkuju a doufám, že mi zůstanou zachováni a že něco vytvoříme.

Dnešním hostem byla Marika Knopp Veličová, zakladatelka spolku CzechPunkt, který propojuje českou komunitu v Rakousku, především v Grazu, s místními partnery, a podporuje děti a dospělé v poznávání a zachovávání českého jazyka, tradic a kultury. Povídali jsme si o tom, jak spolek vzniknul, co všechno už zvládnul a jaké plány ho čekají do budoucna.

A tím se s vámi dnešní Dráťák loučí. Uslyšíme se znovu v pondělí od 21. hodiny a 10. minuty tady na rádiu Burgenland nebo si náš magazín můžete pustit kdykoliv zpětně online prostřednictvím ORF Podcastu Češi na platformách ORF Sound, Spotify či Apple Podcasts.

Informace o všech našich rozhlasových i televizních magazínech a jejich vysílacích časech najdete na webu volksgruppen.orf.at. Opatrujte se a mějte se krásně. Od mikrofonu se s vámi loučí redaktorka Pavla Rašnerová.